HRADY A ZÁMKY HISTORICKÁ MISTA CÍRKEVNÍ PAMÁTKY PAMÁTKY UNESCO HOME PAGE HOME PAGE 15 KRKONOŠE 14 SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO 13 STŘEDNÍ MORAVA 12 JIŽNÍ MORAVA 11 VYSOČINA 10 VÝCHODNÍ ČECHY 09 ČESKÝ RÁJ 08 ČESKÝ SEVER 07 SEVEROZÁPADNÍ ČECHY 06 ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ 05 PLZEŇSKO 04 ŠUMAVA 03 JIŽNÍ ČECHY 01 PRAHA 02 OKOLÍ PRAHY PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY KONGRESOVÁ TURISTIKA AKTIVNÍ DOVOLENÁ PŘÍRODA LÁZNĚ 14 SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO 13 STŘEDNÍ MORAVA 12 JIŽNÍ MORAVA 11 VYSOČINA 04 ŠUMAVA 03 JIŽNÍ ČECHY
Čtvrtek 28.03.2024
 

SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO
Vyhledávací centrum
Rejstřík regionu
Databanka akcí
Dopravní přístupnost
Destinační management
Příroda a její ochrana
Biosférická rezervace UNESCO
Chráněná krajinná území
Přírodní zajímavosti
Jeskyně a propasti
Vrcholy, hřebeny, sedla
Fauna a flora
Naučné stezky
Památky a zajímavosti
Památky UNESCO
Památky a architektura
Církevní památky
Hrady a zámky
Kultura, zábava, sport
Kultura a zábava
Sport a relaxace
Zimní sporty
Aktivní dovolená
Folklor a tradice
Etnografický region
Etnografický subregion
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Turistika a volný čas
Agroturistika
Pěší turistika
Cykloturistka
Vodní turistika a sporty
Vinařská turistika
Pohádkové regiony
Lázeňství
Lázeňská zařízení
Lázeňské domy a sanatoria
Kongresová turistika
Výstavy a výstaviště
Kongresová centra
Ubytování a stravování
Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Gastronomické speciality
Království perníku

Naučná stezka KLENOV [ Naučná stezka ]

Naučná stezka KLENOV


1) Bystřička - přehrada

Vážení návštěvníci valašských kopců, jste na začátku Naučné stezky Klenov, která vede od hráze přehrady Bystřičky na rozcestí Dušná a má délku 7 km. Na její trase naleznete celkem 10 naučných tabulí, které Vám podají informace o přírodních krásách, historii a obcích, jejichž katastrem procházíte. Stezka získala své jméno od skalnatého hřebene, pod kterým půjdete, a navazuje na NS Jana Karafiáta, vedoucí z Valašského Meziříčí na Bystřičku.
Přehrada Bystřička byla vybudována v letech 1908 až 1912. Měla sloužit jako ochrana před povodněmi a pro napájení tehdy zamýšleného průplavu Dunajsko-oderského. Projektantem byl Ing. Emil Grohmann z Vídně. Kámen na stavbu hráze se z velké části dovážel z kamenolomu ve Chvalčově. Stavba, řízená italskými staviteli, probíhala ve třech fázích. Od roku 1902 je prováděn geologický a hydrologický průzkum. V letech 1908-1910 byl přeložen potok Bystřička. postavena vypouštěcí věž, bazén a administrativní budova. Do roku 1912 pak vznikla kaskáda, přepad a přehradní zeď, která má výšku 27 m a je dlouhá 170 m. Přehrada má plochu 37 Ji ha a pojme asi 4.96 miliónů m vody z povodí o ploše 64 km . Ve své době si stavba přehrady vyžádala náklady ve výši 7 miliónů rakouských korun. Dnes provozuje přehradu Povodí Moravy s.p. Valašské Meziříčí a je využívána hlavně k rekreaci a rybolovu.

2) Přírodní rezervace Klenov

PR KIenov v nadmořské výšce 570 - 666 m chrání na ploše 15.35 ha mohutné skalní výchozy a typickou horskou bučinu s javorem klenem a řídce vtroušenou jedlí. Podloží přírodní rezervace je tvořeno zejména pískovci a slepenci rusavských vrstev zlínského souvrství račanské jednotky magurského flyše. Mezi nejvýznamnější skalní útvary patří Zámčisko, Havránka a Jazévky. Z živočišných druhů, vyskytujících se v přírodní rezervaci, jsou nejnápadnější ptáci. Ze vzácnějších druhů zde pravidelně hnízdí nebo zalétá např. čáp černý, strakapoud bělohřbetý, datel černý, holub doupňák, krkavec velký, lejsek bělokrký a lejsek malý. Ze sov tu každoročně vyhnízdí puštík obecný, vzácně byl zjištěn i výr velký. Z bezobratlých živočichů zde žije nápadný střevlík zlatolesklý.

3) Skalní hrad Klenov

Skalnatý hřeben Klenova sloužil lidem v minulosti jako útočiště. Nejstarší stopy osídlení pocházejí z doby bronzové, asi před necelými třemi tisíci lety. Obranné valy zde měli zbudovány lidé tzv. lužické kultury, nazývané také lid popelnicových polí. Toto osídlení bylo jen dočasné. Na vrcholku zvaném Zámčisko (678 m n.m.) stávala na počátku 13. století tvrz s dřevěným opevněním a věžemi. Mohutné skalní bloky, vytvořené puklinovým zvětráváním hřebenové lavice magurského flyše, o tom dodnes nesou stopy - uměle vytvořené záseky pro zakotvení konců trámů.
Pískovcový suk - vrcholové skalisko, nazývané také Havránka, tvořilo zjevně základy nejvyšší dřevěné hradní stavby, ústřední obytné věže. Na níže položených skalách pak bylo valové opevnění. Přístupová cesta vedla od západu. Archeologická zjištění potvrzují osídlení této lokality ve 13. a 14. století a pravděpodobný zánik požárem, asi po násilném dobytí. Nalezeny zde byly hroty šípů a části keramických nádob točených na hrnčířském kruhu. Písemné záznamy o osídlení nejsou zachovány. KIenov řadíme mezi tzv. "skalní hrady". Ty vznikaly na nejvyšším bodu terénu, obvykle pískovcových skalách, které byly dobře využitelné pro stavbu obranného opevnění a budov. Skály a nepřístupný terén byly pak velkou výhodou pro obyvatele těchto hradů při jejich obraně. V předchozích letech došlo na několika místech skalního masivu k uvolnění a pádu částí skalních bloků, které teď nalezneme pod turistickou značkou v lese.

4) Lesní tůň

Nacházíme se u lesní tůně v sedle Bátrnka mezi Štípou a Zámčiskem. Na tomto místě se v minulosti nacházela mokřina se zarůstající vodní hladinou, která byla ČSOP Valašské Meziříčí koncem 90. let ručně prohloubena a později zvětšena bagrem. Tůň je významná výskytem obojživelníků, kteří se sem v době rozmnožování stahují ze širokého okolí. Z jednotlivých druhů zde zastihneme čolka horského, skokana hnědého a štíhlého, ropuchu obecnou a kuňku žlutobřichou. Z dalších živočichů se vyskytuje řada bezobratlých, z nichž nejnápadnější jsou vážky. Jejich dravé larvy žijí ve vodním prostředí v tůni. Dospělé jedince pak můžeme za slunečných teplých dnů pozorovat při lovu poletujícího hmyzu nad hladinou a v okolí tůně. Mezi nejvýznamnější druhy patří zejména vážka ploská a šídlo modré.

5) Odbočka ke Svantovítovým skalám

Pětset metrů odtud (značeno trojúhelníky na stromech) najdete Svantovítovy skály. Jedná se o ojedinělé pískovcové skalní stěny o délce asi 500 m, vypreparované z pískovců a slepenců magurského flyše, dominující okolnímu terénu. Jako přírodní památka byly vyhlášeny na ploše 0.16 ha v roce 1999. Leží v nadmořské výšce 615-635 m n.m., nejvyšší skalní stěna má 12 m. Největší skalní bloky se jmenují Ploutev a Svatka. Lokalita slouží také k horolezeckému výcviku.
Svantovít je slovanský bůh, který v sobě sdružuje vlastnosti božstva válečného i hospodářského. Býval zobrazován s mečem a rohem hojnosti. Jeho kult vrcholil v 1. polovině 12. století. Skalní útvar je porostlý lišejníky a epilitickými mechy. Dále zde roste vrbka úzkolistá, jestřábník zední či osladič obecný. Okolní lesy jsou hospodářskými porosty se smrkem a přimíšeným bukem.

Ke všem skalám v této oblasti se váže několik valašských lidových pověstí:

V podzemí skal je za ocelovými dveřmi, střeženými velkým černým psem, síň plná zlata a stříbra. Najdeme zde hradní paní se skupinou modlících se starců, kteří jsou tu zakleti. Osvobodit je může jen jednou za sto let, vdaná žena, oblečená ve svých svatebních šatech, která přijde na toto místo přesně o půlnoci. Přitom si může vzít zlata co unese. U skály zvané lidově Volská hlava, v hlavním klenovském masivu, je možno občas potkat černokněžníka. Ten kdysi způsobil, že se celý hrad propadl do země, protože hradní paní Krasava mu odmítla dát od hradu klíč. Ve skalách měli po léta tajnou skrýš tři zbojníci. Na nejrůznějších místech zde ukrývali své nazbojničené poklady. Když byli dva z nich zajati vojáky, popraveni v Uhrách a jeden postřelen na útěku, nemohli už své zlato vykopat, část pokladů byla později nalezena,ale většina zde jistě leží dodnes. Až půjdete letní nocí kolem skal a uvidíte modravé plamínky, vězte, že jste našli zbojnické zlato.
6) Přírodní památka Louky pod Štípou

PP Louky pod Štípou se nachází v nadmořské výšce 620-650 m a má rozlohu 4,44 ha. Rezervace zde byla vyhlášena pod původním názvem "Louky za Klenovem" již v roce 1949 a patří k nejstarším chráněným územím v okrese Vsetín. Lokalita byla v minulosti význačná zejména výskytem bohaté populace vzácné orchideje rudohlávku jehlancovitého. Ten však zde byl naposled potvrzen v roce 1973 a pak z důvodu neobhospodařování luk a jejich postupného zarůstání náletovými dřevinami vymizel. V současné době se zde vzácně vyskytuje několik další druhů vstavačovitých rostlin jako např. prstnatec listenatý a májový, hlavinka horská, kruštík bahenní, pětiprstka žežulník, hlístník hnízdák, bradáček vejčitý. Z dalších typických druhů rostlin je to zejména mečík střechovitý, orlíček obecný nebo černýš hajní. Pozoruhodný je výskyt břichatkovité houby květnatce Archerova. Domovem této houby jsou převážně tropické kraje (Austrálie, Tasmánie, Jižní Afrika) a do Evropy se houba dostala pravděpodobně s australskou vlnou a vojenskými transporty za 1. světové války. Z bezobratlých živočichů se zde vyskytuje vzácná vážka páskovec dvojzubý. O lokalitu pečuje ČSOP Valašské Meziříčí ve spolupráci s Krajským úřadem ve Zlíně.

7) Smíšený les

Okres Vsetín patří mezi třetí nejlesnatější v České republice; lesy zaujímají plochu 61 538 ha, což je 54 % jeho rozlohy. Ještě před nástupem "valašské kolonizace" byly hlavními dřevinami v lesích buk lesní a jedle bělokorá. V současnosti je většina lesů jehličnatých s dominantním výskytem smrku ztepilého (67 %). Původní jedlobučiny pralesovitého charakteru se vyskytují většinou pouze v maloplošných chráněných územích. Nejbližší takovou přírodní rezervací je prales Kutaný pod Vsackým Cábem.
V okolí tohoto zastavení rostou převážně smíšené lesy. Typickými dřevinami jsou zde smrk ztepilý, jedle bělokorá, borovice lesní, modřín opadavý a buk lesní. Z běžných druhů živočichů se v těchto lesích běžně vyskytují drobní savci např. myšice lesní, norník rudý nebo plšík lískový. Z dalších typických druhů savců jsou to zejména zajíc polní, veverka obecná, liška obecná, kuna lesní, prase divoké a srnec obecný.

8) Rozcestí nad Růžďkou

Obec Růžďka, ležící v údolí pod námi, byla založena ve 14.století. První písemná zmínka o ní pochází ze zemských desek z roku 1504 a její název tehdy zněl RUOZDICZKA. Nadmořská výška obce se pohybuje od 376 do 738 m n.m. Katastr obce má rozlohu 1855 ha a v roce 2001 zde žilo 884 obyvatel ve 352 domech. Název obce se v písemné formě v průběhu let drobně měnil (Rausstczka-1580, Hružďka-1718, Roučka-1846, Rouštka-1893 až k dnešní podobě z roku 1924. Je odvozen od osobního jména Rozžda a to od slovesa róžděti,. tj. splétati v růžici. Obyvatelé Růžďky se zúčastnili tzv. Valašských povstání za třicetileté války. V 19. století zde byla známá výroba kapesních nožů tzv. křiváků a domácího nářadí.
Nejvýznamnějšími stavebními památkami v obci jsou oba kostely. Je zde zděný římskokatolický kostel z roku 1807, který nahradil původní dřevěný kostel sv. Bartoloměje z roku 1607. První dřevěný evangelický kostel zde byl postaven roku 1783. Nynější zděný byl vystaven v letech 1863-1872 a později několikrát upravován. Další významnou památkou je pomník obětem tragedie z 9.11.1944, kdy němečtí okupanti popravili v obci pro výstrahu pět vlastenců, zatčených při přechodu hranice na Slovensko. K nim pak přibylo na pomníku dalších 12 jmen občanů obce, umučených v Kaunicových kolejích či Mauthausenu. Obec Růžďka patří k obcím nejvíce postižených rozsáhlými sesuvy půdy po povodních v roce 1997.

9) Události v Růžďce v roce 1777

Trojice církevních misionářů, bývalých jezuitů, procházela na jaře 1777 Valašskem ve snaze zjistit počet tajných evangelíků a lstivě prohlašovala, že císařovna Marie Terezie vydala pro Valachy zvláštní patent o náboženské svobodě. Ačkoliv stále platil přísný mandát Karla VI. z roku 1725 proti kacířům, podle kterého mohli být na hrdle potrestáni evangeličtí kazatelé a šiřitelé nepovolených knih, přihlásilo se k evangelické víře na Valašsku 15 000 osob.
Celá Růžďka se postavila 9. června 1777 na odpor vojákům, kteří v rámci vyšetřování a represí přišli zatknout evangelického kazatele Pavla Hořanského. Při tom byly zabity čtyři osoby a kazatel s dalšími vůdci odporu byli i s rodinami odsouzeni do vyhnanství v Sedmihradsku, jejich děti "dány na náležité katolické vychování" a majetek prodán v dražbě. Tato událost významným způsobem přispěla k pozdějšímu vydání Tolerančního patentu, který po letech pobělohorské náboženské nesvobody povoloval luteránům, kalvinistům a pravoslavným zakládat vlastní modlitebny i školy a volit vlastní duchovní správce. Umožňoval jim rovněž nákup domů a statků, nabývání měšťanství a akademických hodností a přístup k veřejným úřadům. Toleranční patent vydal rakousko-uherský císař Josef II. 13. října 1781 a o týden později, 19.října, jej následoval dekret o toleranci vůči židům v Čechách. Pavel Hořanský zemřel ve vyhnanství v Sedmihradsku, ostatní vyhnanci se mohli po vydání Tolerančního patentu vrátit domů.
V Růžďce dnes najdeme pomník krveprolití v roce 1777, postavený roku 1927, u hlavní silnice procházející obcí v její horní části.

Události v Růžďce v roce 1777
Poznání pravé víry jest dar Boží a vlastní působení božského osvícení lze pouze duchovními přesvědčujícími důkazy zvýšiti, jež však se nedá nikterak vnější mocí vynutiti.
Císařovna Marie Terezie

10) Dušná - rozcestí ke Vsackému Cábu

Naučná stezka KIenov, pojmenovaná podle skalního masivu kolem kterého prochází, je dlouhá 7 km s desíti zastaveními a vede z rozcestí na Dušné k hrázi přehrady Bystřička. Trasa jde po modré turistické značce a je vhodná také pro cyklisty na horských kolech. Stezku realizoval s podporou Krajského úřadu ve Zlíně český svaz ochránců přírody Valašské Meziříčí a je možno ji absolvovat obousměrně. Rozcestí na Dušné, kde naše stezka končí a kde se nalézáte, je vstupní bránou do Chráněné krajinné oblasti Beskydy, která má rozlohu 1.160 km a její Správa sídlí v Rožnově pod Radhoštěm. 4 km po červené značce leží turistická chata Vsacký Cáb.
Dušná byla v minulosti známa zejména chovem ovcí, tradičním valašským salašnictvím, jehož základním stavebním objektem byla koliba. Ta sloužila jako obydlí pastevců po dobu pastevní sezóny a ke zpracování ovčího mléka a uložení ovčích produktů. Salaše se staly součástí pasekářského hospodářství. Byly horské, v nadmořské výšce nad 1000 m a pasekářské, položené níže kolem 500-850 m n.m., které se nacházely na celém Valašsku. Existovaly zde, na Horním Vsacku, tzv. spolkové salaše, jejichž podílníkům se říkalo "míšaníci". Hlavou salaše byl bača, ten vyráběl sýr, dohlížel na práci ostatních pastevců "valachů". Byl zde také "hoňák", obvykle mladý chlapec, který nadháněl ovce při dojení. Den výhonu ovcí z obcí na salaše, zvaný "míšaní", byl pro všechny sváteční záležitostí. Salašnická sezóna trvala obvykle asi 20 týdnů, do svatého Václava (28. září). Dělení produkce sýrů se na Valašsku praktikovalo tzv. "vyvažováním", kdy na každou dojnou ovci dostal "míšaník" určité množství sýra. Nejjednodušší koliba, tvořená střechou přisedající k zemi, je z odborné literatury známa z roku 1808 právě zde na Dušné, kde ji tehdy popsal J. K. Jurende. Vybavení koliby bylo velmi prosté - kromě lůžek pastevců zde bylo jen zařízení ke zpracování mléka na sýr "vatra" s "kumbárem", dřevěnou konstrukcí na zavěšení kotle a "podešár", poličky k vysychání hrud ovčího sýra. Dnes už salaše na Valašsku nenajdeme, zejména protože chov ovcí není lukrativní.

UMÍSTĚNÍ


Typ záznamu: Naučná stezka
AKTUALIZACE: Eliška Černochová (Beskydy-Valašsko) org. 56, 16.03.2010 v 17:13 hodin
Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
ATUR ČR
Podmínky členství ATUR ČR
Aktuality
Turistické regiony ČR
Turistické oblasti ČR