Národní přírodní památka Křéby Základní údaje: Nachází se severovýchodně od obce Prasklice, k. ú. Prasklice, parc. č. 5001/2, 5001/3, Tvoří ji výslunné, z části neplodné travnaté stráně obrácené k jihu, se skupinkami keřů a stromů. Skládá se ze dvou (v minulosti tří) částí, které jsou od sebe odděleny zemědělsky využívanou půdou. Lokalita leží v nadmořské výšce kolem 250 m n. m. na rozhraní mezi Vyškovskou bránou a Litenčickou pahorkatinou. Pro tuto oblast je charakteristický mírně zvlněný reliéf a široká údolí. Výměra 4,73 ha.

Vyhlášení: chráněné území bylo vyhlášeno výnosem MŠK ČSR ze dne 4. 7. 1956 č. 55.841/54.

Geologie, půdní poměry: geologickým podkladem jsou neogenní písky, štěrky a pestré jíly. Půda je písčitá až hlinitopísčitá, tedy vysoce propustná pro vodu a suchá. Následkem extrémních půdních podmínek daných jižní expozicí svahů se zde uchoval původní porost vzácných teplomilných a suchomilných druhů rostlin (xerotermní flóry) a fauny.

Botanika: záhy zjara rozkvétají na stráni dříny (Cornus mas) a koniklec velkokvětý (Pulsatila grandiflora). K nejvýznamnějším druhům patří len rakouský (Linum austriacum), velmi početně zastoupený len žlutý (Linum flavum), len tenkolistý (Linum tenuifolium), čilimník poléhavý (Cytisus procumbens), čilimník řezenský (Citisus ratisbonensis), kavyl Ivanův (Stipa joannis) a kavyl vláskovitý (Stipa capilata), který zde má nejsevernější lokalitu na Moravě. Rostou zde další teplomilné druhy jako bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), hrachor lesní var. širolistý (Lathyrus silvester subsp. latifolius), sasanovka lesní, mochna písečná (Potentilla arenaria), smldník jelení a žluťucha menší (Thalicitrun minus). Vyskytují se zde hojně také cizopasné zárazy. Koncem léta a na podzim se stráně zbarvují dofialova rozkvétající hvězdnicí chlumní (Aster amellus). Na úhorech a uvolněných místech jsou rozšířeny: hořinka východní (Conringia orientalis), černucha rolní (Nigella arvensis), zběhovec yva (Ajuga chamaeptys), sveřep japonský (Bromus japonicus) a jen zřídka zapáchající štěničník paprskující (Bifora radians). Zjištěn zde byl také střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) a hvozdík pyšný (Dianthus superbus). Je zde také jediné naleziště houby hlívy máčkové v České republice, posunuté ve střední Evropě nejdále k severu.

Zoologie: Z obojživelníků se zde vyskytuje ropucha zelená (Bufo viridis). V pískových stěnách dnes hnízdí břehule říční, ve skupinách keřů žije celá řada drobných pěvců, občas se na lokalitě zdržuje několik krkavců a kání lesních. Křéby jsou také významnou lokalitou teplomilných druhů hmyzu, především motýlů, z pavouků zde byl zjištěn např. křižák pruhovaný (Argiope bruennichi).

Hospodářské využívání, management: území bylo v minulosti využíváno jako pastvina, snad zde byly i vinice, dodnes zde roste několik ovocných stromů (hlavně třešně, jabloně a dožívající švestky). Drastickým zásahem byla v minulosti těžba písku a štěrku v jednotlivých částech rezervace, která byla před několika lety zastavena. Těsné sousedství chráněného území se zemědělsky využívanou půdou přináší problémy jako jsou splachy ornice a živin z okolních polí, což ohrožuje rezervaci zarůstáním třtinou křovištní, která se musí každoročně kosit. Největším nebezpečím pro rezervaci byl ještě nedávno trnovník akát (Robinia pseudoacacia), který zarůstal západní část území a potlačoval původní stepní vegetaci. V roce 2000 byl nálet akátů důsledně odstraněn a rezervace tak byla alespoň na čas zbavena tohoto nebezpečného nepůvodního prvku v naší přírodě. Bude však třeba zajistit odstraňování případných nových akátů i v budoucnosti.

Historie a kultura: do NPP Křéby také zasahuje archeologická lokalita s četnými doklady pravěkého osídlení, hlavně z doby bronzové, z tzv. úněticko-věteřovských sídlišť. Část nálezů je uložena v Muzeu kroměřížska v Kroměříži. NPP Křéby patří k nejstarším chráněným územím na kroměřížsku.

DALŠÍ INFORMACE: http://nature.hyperlink.cz