HRADY A ZÁMKY HISTORICKÁ MISTA CÍRKEVNÍ PAMÁTKY PAMÁTKY UNESCO HOME PAGE HOME PAGE 15 KRKONOŠE 14 SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO 13 STŘEDNÍ MORAVA 12 JIŽNÍ MORAVA 11 VYSOČINA 10 VÝCHODNÍ ČECHY 09 ČESKÝ RÁJ 08 ČESKÝ SEVER 07 SEVEROZÁPADNÍ ČECHY 06 ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ 05 PLZEŇSKO 04 ŠUMAVA 03 JIŽNÍ ČECHY 01 PRAHA 02 OKOLÍ PRAHY PO RUSSKI POLSKI FRANCAIS DEUTSCH ENGLISH ČESKY KONGRESOVÁ TURISTIKA AKTIVNÍ DOVOLENÁ PŘÍRODA LÁZNĚ 14 SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO 13 STŘEDNÍ MORAVA 12 JIŽNÍ MORAVA 11 VYSOČINA 04 ŠUMAVA 03 JIŽNÍ ČECHY
Středa 19.09.2018
 

SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO
Vyhledávací centrum
Rejstřík regionu
Katalog KUDY Z NUDY
Databanka akcí
Dopravní přístupnost
Destinační management
Příroda a její ochrana
Biosférická rezervace UNESCO
Chráněná krajinná území
Přírodní zajímavosti
Jeskyně a propasti
Vrcholy, hřebeny, sedla
Fauna a flora
Naučné stezky
Památky a zajímavosti
Památky UNESCO
Památky a architektura
Církevní památky
Hrady a zámky
Kultura, zábava, sport
Kultura a zábava
Sport a relaxace
Zimní sporty
Aktivní dovolená
Folklor a tradice
Etnografický region
Etnografický subregion
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Turistika a volný čas
Agroturistika
Pěší turistika
Cykloturistka
Vodní turistika a sporty
Vinařská turistika
Pohádkové regiony
Lázeňství
Lázeňská zařízení
Lázeňské domy a sanatoria
Kongresová turistika
Výstavy a výstaviště
Kongresová centra
Ubytování a stravování
Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Gastronomické speciality

Národní přírodní rezervace Pulčín - Hradisko

Pulčínské skály - Zámčisko (uprostřed) a vrchol kopce Hradisko (vpravo nahoře), 30.3.2002
Pulčínské skály - Zámčisko (uprostřed) a vrchol kopce Hradisko (vpravo nahoře), 30.3.2002
Národní přírodní rezervace
Pulčín - Hradisko


Základní údaje:
Území NPR tvoří Pulčínské skály na vrcholu Hradisko (773 m) včetně jeho prudkých svahů a dalších v lese ukrytých skalních útvarů. Rezervace je situována v jihozápadní části horského pásma Javorníků v Pulčínské hornatině v blízkosti průlomového údolí řeky Senice, kterým jsou Javorníky odděleny od Vizovických vrchů. Nachází se v nadmořské výšce 510-773 m, asi 0,5 km severně od obce Pulčín. Katastrální území Pulčín (Francova Lhota), okres Vsetín, CHKO Beskydy. Vyhlášeno 19. ledna 1989. Celková výměra: 72,73 ha.

Motiv ochrany:
Posláním rezervace je ochrana význačných skalních útvarů - největšího skalního města v pískovcích moravské části Karpat, které je tvořeno drobnými i rozsáhlými skalními stěnami, bloky, kamenným mořem, sutěmi a dalšími pseudokrasovými jevy. V části lesních porostů je zachována přirozená druhová skladba.

Geologie, půdní poměry:
Ojedinělé výchozy třetihorních (paleogenních) hrubě zrnitých pískovců a drobnozrných slepenců svrchních soláňských vrstev magurského flyše, vypreparovaných kvartérní denudací (vodní a větrná eroze). Pískovce tu leží ve velmi hrubých lavicích zrnotoků až turbiditů o mocnosti mnoha metrů. Na území národní přírodní rezervace se nachází několik větších seskupení pískovcových skal, Zámčisko na jižním okraji, Pět kostelů na západě a skalní město Izby v centrální části na vrcholu Hradisko.

Vrcholová část Hradiska (773 m) je tvořena pískovcovou plošinou o délce 150 m a šířce 80 m. Ta je členěna puklinami, jejichž rozšiřováním vznikají protažené deprese, závrtové sníženiny a izolované skalní věže. Plošina je omezena mrazovými sruby a denudačními svahy. Nejnápadnější jsou dvě vypreparované rovnoběžně k jihozápadu vybíhající lavice, tvořící až 20 m vysokou skalní stěnu. U paty jsou zakončeny výraznými skalami, známými jako Zkamenělý kostel a Ludmilina skála. Lavice vystupují v délce asi 250 m a asi uprostřed svahu Hradiska jsou ukončeny větší skalní skupinou Zámčisko, kde je vyhlídka s vrcholovou knihou. Mezi oběma lavicemi se táhne žleb, dnes částečně zanesený sutí a splachovým materiálem, kterým vede modrá turistická značka k vyhlídkce na Zámčisku a dále na vrchol Hradiska. Obdobný charakter má také solitérní hřbítek na severozápadě.

Vlastní vrchol Hradiska je obklopen věncem skal ve tvaru koruny. Jižně od vrcholu se nalézá "skalní město” Izby. Bloky značných rozměrů se sunou svahem dolů a vytvářejí nakupeniny bizarních tvarů, na trhlinách a puklinách s pseudokrasovými jeskyněmi. Níže po svazích jsou roztroušeny jednotlivé bloky značných rozměrů. Ve vodorovných vrstvách jsou vyvinuty jedinečné "suché kaňony” (až 10 m hluboké pukliny). Svým rozsahem a tvarovou rozmanitostí představuje tato oblast největší skalní město v moravských flyšových Karpatech. Skalní stěny mrazových srubů i strukturních svahů jsou až 30 m vysoké, vyskytují se zde hřibovité skalní věže, nepravá skalní okna, převisy, pseudojeskyně, pseudozávrty a jiné tvary, vzniklé nakupením bloků přes sebe. Povrch skal je pokryt výklenky, římsami, odtokovými pseudoškrapy i skalními mísami. Největší skalní mísa dosahuje rozměrů 120 x 80 cm a je hluboká 80 cm. Podobné, avšak daleko rozsáhlejší nakupeniny skalních bloků charakteru skalního města se nacházejí na severních svazích Hradiska. Zde jsou i největší pseudokrasové jeskyně v rezervaci, kde zimují netopýři.

V NPR Pulčín-Hradisko se vyskytuje úplný soubor podzemních i povrchových pseudokrasových tvarů vysoké přírodovědné hodnoty, dosud jsou zdokumentovány čtyři větší jeskyně. Největší je rozssedlinová jeskyně Velryba (Pod Kazatelnou I), která je dlouhá 42 metrů. V její blízkosti je 15 m dlouhá jeskyně Pod Kazatelnou II. Nad skaliskem Pět kostelů se nachází asi 25 m dlouhá jeskyně Hliněná a pod skalním útvarem zvaným Ancona se nachází jeskyně Lízinka dlouhá 6 metrů. Na celé lokalitě se nachází řada dalších drobných jeskyněk suťového i rozsedlinového charakteru. Převládají mezotrofní hnědé lesní půdy.

Botanika:
Zbytky květnatých bučin podsvazu Eu-Fagenion. Hlavními dřevinami stromového patra jsou buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá (Abies alba), na skalních blocích roste původní borovice lesní (Pinus sylvestris) s jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia), vtroušen je smrk ztepilý (Picea abies) a javor klen (Acer pseudoplatanus). Podrost tvoří kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), rozrazil horský (Veronica montana), žindava evropská (Sanicula europaea), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), pitulník horský (Galeobdolon montanum), papratka samičí (Athyrium filix-femina), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), osladič obecný (Polypodium vulgare) a svízel vonný (Galium odoratum). Na kyselejších stanovištích roste pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), borůvka černá (Vaccinium myrtillus), vranec jedlový (Huperzia selago), plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum) a plavuň pučivá (Lycopodium annotinum).

Travinobylinná společenstva (bývalé pastviny) na svahových (deluviálních) hlínách mají povahu zarůstajících luk s řadou teplomilných druhů rostlin. Rostou tady např. zvonek broskvoňolistý (Campanula persicifolia), pupava bezlodyžná (Carlina acaulis), svízelka lysá (Cruciata glabra), jehlice trnitá (Ononis spinosa), silenka nicí (Silene nutans), jalovec obecný (Juniperus communis), smilka tuhá (Nardus stricta), vstavač mužský znamenaný (Orchis mascula subsp. signifera), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), kručinka barvířská (Genista tinctoria) a čičorka pestrá (Coronilla varia). Vzácný je modravec chocholatý (Leopoldia comosa). Podél pramenných stružek je vyvinuta vegetace svazu Calthion s blatouchem bahenním (Caltha palustris), skřípinou lesní (Scirpus sylvatica), prstnatcem májovým (Dactylorhiza majalis), mátou dlouholistou (Mentha longifolia) a pcháčem bahenním (Cirsium palustre). Přechod ve skalní stěny lemují porosty expanzivní hasivky orličí (Pteridium aquilinum).

V lesích byla nalezena celá řada hub (196 druhů makromycetů), např. krásnopórka mlynářka (Albatrellus ovinus), k. kozí noha (A. pes-caprae), na bříze rezavec šikmý (Inonotus obliquus), r. uzlinatý (I. nodulosus), bránovitec jedlový (Trichaptum abietinum), korálovec jedlový (Hericium flagellum), z lupenitých hub vzácná muchomůrka jízlivá (Amanita virosa) a m. šafránová (A. crocea), řada ryzců a holubinek, z hřibovitých vzácný hřib borový (Boletus pinophilus), hřib březový (Boletus betulicolus), šiškovec černý (Strobilomyces strobilaceus) aj.

Nápadnou skupinou jsou také druhy lišejníků rostoucích na skalách (epilitické lišejníky). Roste zde např. pupkovka puchýřkatá (Lasallia pustulata), pupkovka srstnatá (Umbilicaria hirsuta) či mapovník mísničkový (Rhizocarpon lecanorinum).

Zoologie:
Na slunných stráních pod skalami a ve starých lesních porostech se daří bezobratlým. Z motýlů se zde vyskytuje např. batolec duhový (Apatura iris) a otakárek fenyklový (Papilio machaon), z brouků majka obecná (Meloe proscarabeus), zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus), roháček Ceruchus chrysomelinus aj. Zamokřené plochy obývají mlok skvrnitý (Slamandra salamandra), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) a ropucha obecná (Bufo bufo). Slunné skalní výchozy vyhovují plazům - ještěrce obecné (Lacerta agilis), ještěrce živorodé (Zootoca vivipara), slepýši křehkému (Anguis fragilis) a zmiji obecné (Vipera berus).

Poslední zoologické průzkumy prokázaly výskyt 105 druhů obratlovců. Převažují typicky lesní druhy, ve starých porostech žijí vzácný strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), s. malý (D. minor), datel černý (Dryocopus martius), krutihlav obecný (Jynx torquilla), čáp černý (Ciconia nigra), jeřábek lesní (Tetrastes bonasia), holub doupňák (Columba oenas), kos horský (Turdus torquatus), krkavec velký (Corvus corax), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), sluka lesní (Scolopax rusticola), ostříž lesní (Falco subbuteo), lejsek malý (Ficedula parva). Jeskyně a skalní štěrbiny vzácně obývají vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), netopýr ušatý (Plecotus auritus), n. velký (Myotis myotis) a n. brvitý (M. emarginatus). Území rezervace je součástí areálu ohrožených druhů šelem - rysa ostrovida (Lynx lynx), medvěda hnědého (Ursus arctos) a vydry říční (Lutra lutra).

Lesnictví:
Starší porostní skupiny ve věku 90-170 let se blíží přirozené druhové skladbě. Hlavními dřevinami jsou buk lesní (Fagus sylvestris) s jedlí bělokorou (Abies alba), jednotlivě se vyskytuje dub (Quercus sp.), javor klen (Acer pseudoplatanus) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Na balvanitých a suťových stanovištích se objevují zakrslé formy buku, na skalních blocích v extrémních podmínkách je schopna přežívat pouze borovice lesní (Pinus sylvestris) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). V mladších uměle založených jehličnatých porostech převažuje smrk s příměsí douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii). V lesích jsou prováděny činnosti směřující k ochraně a posílení ustupujících druhů dřevin (hlavně jedle), zejména je zajišťována jejich ochrana proti okusu spárkatou zvěří.

Management, ohrožení, návrhy opatření:
V minulosti bylo území velmi rozmanitě a poměrně intenzivně využíváno. Nejnápadnější jsou změny v lesních porostech - převod na smrkové monokultury anebo pastevectvím odlesněná skalní ostruha v jižní části. Území je silně zatíženo vysokou návštěvností, která se projevuje mimo jiné erozí v nestabilním pískovcovém podkladu. Rezervace je veřejnosti přístupná pouze po značených turistických cestách a chodníku na vrchol. Hlavní přístupový chodník byl zpevněn a v nejohroženějších místech byla provedena opatření, která mají vést k usměrnění návštěvnosti (zábradlí, zábrany). Ve skalách tradičně táboří trampové a horolezci (bez povolení). Návštěva jeskyní i skalního města je činnost krajně nebezpečná, a proto není dovolena.

Opakovanými zásahy jsou částečně odstraňovány náletové dřeviny ve skalách i na louce. Ustupující druhy dřevin jsou chráněny proti zvěři. Rezervace je součástí regionálního biocentra a nadregionálního biokoridoru ÚSES (územního systému ekologické stability).

NPR Pulčín - Hradisko je snadno dostupná po červené turistické stezce přímo z Pulčína nebo od viaduktu v Lomensku po modře značené turistické cestě (3 km), která stoupá proti proudu Pulčínského potoka k Pěti kostelům a dále pokračuje přes Zámčisko na vrchol Hradiska.

Historie:
Původně byly chráněny od r. 1966 pouze "Pulčínské skály” jako "chráněný přírodní výtvor”. V roce 1989 bylo území o rozloze přes 70 ha vyhlášeno jako národní přírodní rezervace. Součástí NPR je archeologická lokalita se sídlištěm lidu popelnicových polí s nálezy z doby bronzové, kultury lužické, laténské a slovanské.

Ve středověku stával na Zámčisku nevelký skalní hrad Pulčín, v roce 1446 patřil hrad Cimburkům, ale už počátkem 16. století byl pobořen a dále se připomíná jako pustý. Posádka původně strážního hradu se totiž zpronevěřila svému poslání a začala se věnovat přepadávání pocestných na obchodní stezce v blízké soutěsce říčky Senice. Jako v mnoha podobných případech skončili loupežníci na šibenici. Dodnes se zachovaly se pouze ve skále vytesané schody a otvory na zachycení dřevěné konstrukce hradu. V pobělohorských dobách sloužilo skalní město Izby k tajným schůzkám Českých bratří.
Na hranici rezervace pod skalami stojí trampské chaty - Hawai, Dakota a Tahiti. Spolu s pamětní deskou popraveným trampům nad studánkou a romantickými jmény některých skalních útvarů je to dnes jedna z připomínek, že tato oblast byla kolébkou trampingu na Valašsku.

Literatura:

Rezervační kniha NPR Pulčín - Hradisko. Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.
Demek, J. a kol. (1965): Geomorfologie Českých zemí. NČSAV, Praha.

Hrnčiřík, J. (1996): Mykoflóra území NPR Pulčín - Hradisko a okolí. Ms, 3 s. Dep. in: KÚ Zlín.

Janoška, M. (2000): Valašsko očima geologa. - Vydavatelství Univerzity Palackého Olomouc.

Lehký, J. (2003): 50 nejkrásnějších míst v Česku: Pulčínské skály. - Lidové noviny, 22. 7. 2003.

Nekuda V. a kol. (2002): Okres Vsetín - Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko. - Vlastivěda moravská, sv. 68, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín.

Pavelka J., Trezner J. a kol.: PŘÍRODA VALAŠSKA. Český svaz ochránců přírody, ZO 76/06 Orchidea, Vsetín 2001, 1. vydání, 568 stran.

Peroutka B. (1958): Geologie Pulčínských skal. Zprávy Okresního muzea ve Valašských Kloboukách, 1958/1: 1 - 3, Valašské Klobouky.

Wagner, J. a kol. (1990): Jeskyně Moravskoslezských Beskyd a okolí. Česká speleologická společnost, sv. 17, Praha, s. 77-78

Informační tabule CHKO Beskydy
Skalní město Izby (19.10.2003)
Skalní město Izby (19.10.2003)

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://nature.hyperlink.cz

AKTUALIZACE: Eliška Černochová (Beskydy-Valašsko) 56, 05.03.2010 v 12:30 hodin
Copyright 1998-2018 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
ATUR ČR
Podmínky členství ATUR ČR
Aktuality
Turistické regiony ČR
Turistické oblasti ČR