Na Malou Fatru jsme vyjeli s turisty i vloni, začátkem září 2007. Tenkrát nám nepřálo počasí, dokonce jeden den propršel úplně celý a doma v Hodslavicích hrozila povodeň. I přesto se nám tenkrát podařilo zdolat oba Rozsudce. Výhledy do okolí však nebyly téměř žádné, a proto jsme si slíbili, že další rok se vrátíme a projdeme další část.

Slib, který jsme si tenkrát dali, jsme dodrželi a v pátek pátého září v počtu dvaceti jedna turistů vyjeli na Slovensko. Rodina Holeňových - Růža, Petr a Radim s Vlastíkem Sochou odjeli už brzo ráno, aby stačili vylézt na Sokolie a Tiesňavy. Cyklističtí nadšenci Lojza Kolařík, Milan a Martin Kořínkovi a Lešek Janský vyjeli o půl deváté ráno a zvolili trasu přes Bystré, Čeladnou, Bílou, odkud vystoupali na hraniční přechod Klokočov - Konečná. Zde přejeli, tentokrát už bez kontroly, státní hranici a přes Turzovku, Veľké Rovné, kolem Žiliny přijeli těsně před čtvrtou hodinou odpolední po 135 km do Terchové. Nutno uvést, že v cíli by byli o něco dřív, nebýt zdržení, které zavinil Lojza Kolařík v místní Terchovské cukrárně, kdy ostatní na něj museli čekat - než dolíže poslední čtrnáctý kopeček zmrzliny.
Ostatní účastníci po čtrnácté hodině naložili batohy a vyrazili auty. Do Terchové, místní části Biely Potok, kde jsme byli ubytováni, jsme dorazili téměř současně, a proto jsme se mohli rychle ubytovat v penzionu, který nese stejný název jako část Terchové - Biely Potok. Ten vlastní rodina Mažgutových a můžeme jej opravdu doporučit. Cena za ubytování je 270,-Ks. Pozor, příští rok už jen v eurech. Večer jsme udělali krátkou poradu a vybrali trasu na další den. Část turistů si jela prohlédnout nedaleký lom, ostatní zvolili procházku po okolí.

V sobotu ráno nás přivítalo počasí téměř bez mráčku. I tento den jsme se rozdělili. Růža a Petr Holeňovi sbírali razítka do turistického záznamníku na Velkém Kriváni, Malém Kriváni a Suchém. Ostatní odjeli do Vrátné a odtud lanovkou do Snilovského sedla. I přesto, že obloha byla modrá a čekali jsme "pařák" - nás překvapil chlad, který způsobil dost silný východní vítr. Ze Snilovského sedla, už po svých, nás čekalo první stoupání na Velký Kriváň, kde jsme se pokochali pohledy do širokého okolí.

Poté, co jsme udělali první společnou fotku a Aleš Kulíšek snědl první svačinu, nás čekal sestup k Chatě pod Chlebom. Po krátkém občerstvení jsme po žluté vyšli do Sedla pod Hromovým. Kořínkovi s Frantou Černým si pospíšili a vrátili se po červené turistické značce zpátečním směrem na Chleb, aby zanedlouho dohnali nás ostatní, kteří jsme přes Stienky a Steny kráčeli směrem na Poľudňový Grúň.

Tam nás krásné počasí znovu zastavilo. Poté, co skupina fotografů naší výpravy pořídila nezbytnou dokumentaci a Aleš si pochutnal na další svačince, jsme sestoupili do Sedla pod Poĺudňovým Grúňom. Až dosud si všichni chválili překrásnou nenáročnou trasu, kterou jsme si vybrali a s elánem vyrazili k Chatě pod Poludňovým Grúňom. Ta byla vidět pod námi.

Představa dalšího občerstvení hnala zdatnější jedince vpřed z prudkého kopce. Jen Maruška Merendová zvolila pomalejší tempo. Za pomoci turistických holí, zapůjčených od Kulíšků a doprovodu Elišky, se sunula opatrně dolů. Občas vzpomínala lékaře, který ji radil výměnu kolenního kloubu a nechápala, proč by se této operaci měla podrobit, když jí to tak šlape.

V polovině kopce "zdatnější jedinci" najednou začali brzdit. Jejich tempo se začalo blížit tempu Marušky a k chatě přicházeli už volným krokem. Po zakoupení různých laskomin si posedali na trávník před chatou a čekali na příchod posledních členů skupiny.

Když asi po deseti minutách k chatě doslova přibaletila Maruška, plánovali jsme další postup. Eliška s Maruškou si museli cestu zkrátit na parkoviště do Vrátné pro auto, aby tam mohla později dovézt ostatní řidiče, kteří se společně s námi ostatními rozhodli pro variantu delší trasy. Sestoupili jsme tedy do Štefanové a směřovali k Dolným Dierám.

Chůze při sestupu k Dolným Dierám u některých turistů začala připomínat návrat vojáků jednotek Afrikakorpsu z tažení. Nohy v oblastech stehen začaly těžknout a kolena ztrácela ohebnost.

I přesto v dobré náladě jsme v pořádku sestoupili po žebříku a lávkách až k hotelu Diery - cíli dnešní cesty. Dojmy z celého dne si část skupiny předala v Kolibě patřící k hotelu, druhá část využila služeb relaxačního centra v Terchové ve snaze ulevit bolavým nohám.

Neděle ráno byla zase slunečná. Relaxační centrum zřejmě nesplnilo svůj účel, neboť pochyb většiny turistů připomínal chůzi o protézách a uvažovali jsme o založení sekce tělesně postižených. Nezbylo než uklidit pokoje, sbalit batohy a připravit se k odjezdu.

Holeňovi s Vlastíkem Sochou si zabalili jako první a spěchali projít Boboty.

Cyklisté vyrazili přes Zborov a Čadcu na hraniční přechod Klokočov - Konečnou zpět do Hodslavic.

Ti aktivnější se zajeli ještě vykoupat do nedalekého lomu

a ostatní před odjezdem domů nezapomněli ochutnat výbornou zmrzlinu v Terchové.

Poté, co se jsme se všichni vrátili v pořádku do Hodslavic, bylo možno výlet vyhodnotit jako jeden z nejzdařilejších, čemuž určitě napomohlo krásné počasí a výborná nálada všech zúčastěných turistů.