Vláda České republiky je v § 4 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, (dále jen „památkový zákon“), zmocněna, aby svým nařízením prohlašovala nejvýznamnější kulturní památky za národní kulturní památky. Základním p ředpokladem je, že národní kulturní památky svými hodnotami přesahují regionální význam a dokumentují nejdůležitější etapy historie, kultury a vývoje civilizace. Jde i o nejkvalitnější reprezentanty určité skupiny kulturních památek, které byly vytipovány porovnáním památkových hodnot jednotlivých věcí ve skupině. Národní kulturní památky by rovněž měly reprezentovat celé široké spektrum našeho hmotného kulturního dědictví. Současný soubor národních kulturních památek čítá celkem 272 položek v mnoha různých kategoriích. Nejpočetněji jsou zastoupeny hrady a zámky (86), dále církevní stavby (22 klášterů a 37 kostelů). Nejméně zastoupenými jsou objekty lidové architektury (kromě Valašského muzea v přírodě je jich in situ prohlášeno pouze 7) a technické památky (15).

Schwarzenberský kanál z konce 18. a počátku 19. století byl ve své době velkorysou koncepcí spojení dvou povodí – Vltavy a Dunaje – zcela jedinečný. Hospodářské využití plavení stavebního a palivového dřeva z české strany Šumavy do Dunaje přispělo k mohutnému rozvoji oblasti a vzniku četných nových sídel, například Nového Údolí, Stožce, Jeleních Vrchů, Nové Pece a dalších. Od počátku patřil mezi uznávané vodní technické stavby.